Ponča‚ Dinky Buddy Hardy Horde a Zorgonny Fitmin
|
Ponča ( Evropský saňový pes: G - 5%, P - 24%, V - 55%, AH - 17%)
Že mi rodiče povolí dlouho vytoužené espéčko se rozhodli po závodech v Trnávce. Začal jsem tedy procházet inzeráty a svoji paměť kdo zrovna má štěňata. Vyšli mi z toho jen Marešovi. Po zvážení všech pro a proti jsme si mohli jet 22. 11. 2008 do Přívětic pro štěně.
Chovatekou je Nicole Marešová ( otec - Fox, matka - Maya). Ponča se narodil 10. 8. 2008 a tak když sjme si ho dovezli byl už poměrně velký. Jméno Ponča mu zůstalo od Marešů, kteří mu tak začali říkat kvůli dlouhým nohám ( že vypadá jak Poník Už odmalička byl mezi psy. jednak mezi sourozenci a také mezi dalším vrhem štěňat, které Marešovi měli. Také jsme se už byli podívat na cvičáku, kde si chtěl Ponča se všemi hrát a dokonce hned napoprvé statečně prolezl tunelem na agility. Je to můj šikulka.
Ponča roste a demoluje co se dá. Jeho největším úlovkem je zatím kabel od sporáku V tahu Ponča nezná nic jiného než práci.Jak mu navléknu postroj, nastává u něj tranz a nevnímá už žádné jiné povely než GO, pravá a levá. Miluje když někoho můžeme předběhnout. Naopak nemá rád když někdo předběhne nás. Je to závodník duší i srdcem. Mezi jeho oblíbené činnosti patří hlavě běhání, tahání, aportování, tahání se s Dinkym o cokoliv. Ponča, asi jako každý espéčko, miluje i plavání....... Ponča je skvélý, pracovitý pes, kterého při závodě zajímá jen běh :) Ponča odešel po krátké těžké nemoci 19. 4. 2019. Největší úspěchy: 2. místo ME v Maďarsku CCMjun. 2009 3. místo MČR 2009 CCM 4. místo ME v Belgii CCMmuži 2010 1. místo ME v Belgii CCMštafety 2010 3. místo MČR 2010 CCM 4. místo ME v Polsku CCMmuži 2011 3. místo ME v Polsku CCMštafety 2011 3. místo MS v Německu CCMmuži 2011 1. místo MS v Německu CCMštafety 2011 1. místo MČR 2012 - Běleč nad Orlicí - CCM 1. místo MČR 2013 - Běleč nad Orlicí - CCM 1. místo MČR 2014 - Tři Studně - Horník - CCM 2. místo ME 2014 - Lamotte Beuvron - Francie - CCM 1. místo ME 2014 - Lamotte Beuvron - Francie - štafety
1. místo ME ICF 2016 - Nové Město na Moravě - štafety
Foto: Katka Krausová
Archibald Hardy Horde-Bertík Bertík byl naše první borderka, s ním jsem začal dělat i canicross. Bohužel zemřel poměrně mladý ve věku 8 let. Večer se najedl, spokojeně usnul a ráno se už neprobudil. Níže je text o Bertíkovi, který byl na těchto stránkách jako jeho představení Tak co bych vám o sobě štěknul....Narodil jsem se 16.2.2004 v Hradci Králové. Kromě mamky se o mě starali ještě Vladana a Bořik Šimkovi, které mám moc rád. Byli jsme 2 kluci a měli jsme 4 ségry. Protože jsem byl největší, říkali mi Obříku. Tak jsme si blbnuli, zlobili jsme mámu, když přijeli nějací lidé a ti se zajímali jen o mě. Také se mi hned zalíbili protože se mě snažili uplatit piškotama. Taky se mi líbili protože sebou měli velkého barevného psa berňáka Bena, který se později stal mým největší kamarádem. Po chvíli však odjeli a já jsem zůstal s mámou. Brácha a ségry postupně někam odcházeli a už se nevraceli. Zůstal jsem jen se ségrou Jenny a s mámou Ange. Netrvalo ale dlouho a "moji" lidé tu byli znova. Tentokrát jsem cítil, že už i já odjedu. Rozloučil jsem se teda a už jsme jeli směr Zábřeh na Moravě. Tam na mě už čekal Ben, který se ke mě choval moc hezky. Protože už se chýlil večer, šli jsme spát. Moji lidé i Ben se mnou spali na zemi(a ješte asi další 3 týdny:)). Pomalu jsem se rozkoukal, a potom jsem musel vše pečlivě prozkoumat. Někdy mi dokonce i nadávali..třeba když jsem si hrál s tím kabelem u vleku. A tak jsem rostl a rostl. Nevěděl jsem proč vždy Ben tak jančí když vidí batoh, ale teď jsem to měl poznat. Jeli jsme někam kde bylo hodně psů a někteří se mi ani trochu nelíbili (a nelíbí se mi dodnes). Potom jsme dlouho někam šli, a na konci už panička vypadala jako by měla každou chvílí umřít. Nevím sice proč, ale dokonce mi nadávala když jsem jí pak přinesl balónek. A od té doby vždy několikrát do roka jdeme tuto cestu které říkají dogtrekking. Taky jsme s pánečkem začali běhat canicross. Sice jsem za začátku nevěděl moc co mám dělat, ale když běžel páneček tak jsem se snažil běžet taky. Teď už jsem pochopil, že mám běžet co nejrychleji protože to pak vždycky někoho předběhneme a to mám moc rád.
Bohužel v lednu 2007 Ben odešel na psí nebe a tak jsem zůstal sám. Ne však na dlouho asi za 2 měsíce jsme si jeli k mamce pro bráchu-Dinkyho. No to by bylo o mě asi všechno. Samozřejmě mám jako každá správná borderka rád jakékoliv hračky se kterými jsem schopný si hrát kdykoli a kdekoli.
Ben - Bernský salašnický pes ( Filípek Valašské Samoty)
Aran - Bernský salašnický pes
Ben - Novofunlandský pes
Bojar - Mix Na Bojara si už moc nepamatuju. Byl to černý oříšek asi velikosti borderky. Vím, že se taky dožil vyokého věku.
|
). Ponča se u nás rychle zabydelel. Bertík z něj moc nadšený není, ale snáší ho bez problémů. Dinky má rodost, že si má alespoň s kým hrát. Je neustále v pohybu a není schopný chvíli postát na místě. Hyperaktivní borderky jsou proti němu klidné.Chuť do běhání a tahání má obrovskou. Tak doufám, že mu to vydrží. K dnešnímu dni si troufám říct konečnou váhu a tou je 35 kilo.
. No ale co má Ponča rád uplně nejvíc ze všeho je běhání a tahání se s Dinkym o klacek. Už začínáme i běhat (březen 09) a Ponča se chová jako kdyby běhal odjakživa, tak doufám, že mu to vydrží. Když je navolno na poli bez kluků, chodí na přivolání bez problémů a když je s klukama, tak až když jdou oni
.
